Děkuji Vám za pozornost, kterou věnujete mému webu. Velmi mě těší, že jste sem zavítali. Snad si zde najdete něco,
co Vám udělá radost, co s Vámi souzní, co pro Vás bude zajímavé nebo co Vás inspiruje na Vaší vlastní životní cestě. Především proto tento web vzniká…
S pravidelností téměř neotřesitelnou se na webech vyskytují odkazy a záložky s informacemi typu
O mně nebo Kdo jsem. Jistě tam mají své odůvodněné místo, k určité formě představení
se vybízí člověka elementární slušnost a dobré vychování.
Když jsem i já začala psát své „curriculum vitae“ ve snaze sdělit o sobě něco bližšího,
uvědomila jsem si, že největší síla a přínos z odpovědi na otázku Kdo jsem? míří k tazateli,
právě on má největší prospěch z upřímně hledané odpovědi. Kdo jsem? je ta nejdůležitější otázka,
kterou si můžeme v životě položit. Možná je na ni snadná odpověď, ale je těžké se k ní dobrat.
Stojí to však za tu námahu. Když zjistíme, kdo jsme, najdeme i smysl svojí existence…
Ony nezbytné, hluboké odpovědi ponechávám skryty, ale mohu Vás ujistit, že jejich přesné
(třeba i opakované) pojmenování a navíc i zachycení vlastní rukou na papír,
člověku velice pomůže. To mohu každému jen vřele doporučit!
Na tomto webu nyní záložku O mně nenaleznete. Snad za ten elementární výčet
vnějších atributů kotvících člověka ve společnosti a vnější realitě postačí zatím zmínit,
že jsem vystudovala gymnázium, poté nastoupila na 1. LF UK obor všeobecné lékařství
a na FF UK obor teatrologie, ze zdravotních důvodů jsem ale studia medicíny
musela zanechat a dokončila jsem pouze studium divadelní vědy.
Pro své představení se však nabízím alternativu – Můj příběh.
Je nahlížen z hlediska vztahu, který můj život velice výrazně poznamenal
a který jej významnou měrou ovlivňuje aktuálně i právě v tyto dny.
Před dvaceti lety jsem byla vybídnuta jednou osobností k zamyšlení nad prostou otázkou – víte, kdo jste?
Obdobnou otázku mi pak znovu položila v relativně nedávné době – víš, jaká jsi? Já to vím, znám tě už dlouho, ale víš to ty?
Onou osobností, která mi v běžném hovoru takovéto otázky se zájmem kladla, byla Jiřina Jirásková.
Nebudu zapírat, že jsem byla poprvé tímto typem dotazů zaskočena, ale postupem času jsem si na ně zvykla.
Dokonce jsem začala mít ráda i vlastní otázky, ačkoli mě dříve otazníky spíše rozčilovaly,
protože jsem dychtila jen po odpovědích. Otázky mně osobně začaly poskytovat mnohdy více informací než vlastní vnitřní strohé a jednoznačné odpovědi.
K mé hře na kladení vnitřních otázek mě „vyprovokovala“ Jiřina Jirásková a společně jsme si tak pak „hrály“ celá dvě desetiletí.
S nestrojeným zájmem hrála po většinu těch let prim Jiřina Jirásková, ale někdy se role také obrátily a otázky jsem kladla já.
A Jiřina Jirásková odpovídala a mnohé v sobě mi i sama nad rámec otázek odkrývala.
Výsledkem tohoto našeho hraní, které k Jiřině Jiráskové bytostně patřilo, stejně jako to hraní na scéně, je rukopis mé knihy.
Na tomto webu naleznete rovněž články o divadle, o zdraví, o osobním rozvoji, zkrátka o všem, co poutá mou pozornost,
vzbuzuje ve mně otázky a následně krystalizuje do psaného projevu, nebo i mluveného, ale to až časem.
Q. B. F. F. F. S.