Filmové herecké výkony Jiřiny Jiráskové
…Komediální role mám ráda, mému naturelu asi nejvíc odpovídala role sekretářky Karolíny ve filmu Křtiny,
ale zase taková sekera ve skutečnosti nejsem. Lidé vzpomínají i na řídící Hubičkovou z Troškovy trilogie Slunce, seno,…
Myslím, že jsem ji neobdařila žádnými vnějšími komickými znaky. Protože lidi na vsi znám, vím, že humor,
který ve mně tito lidé vzbuzují, je bezděčný. Pokud se to i mně podařilo, jsem moc ráda.
Sama se pochopitelně ráda směju, jak jinak, a stejně tak ráda i smích rozdávám.
Je potřebný, je to cena na usmíření za efekt daleko běžnější, který vyvolává slzy. Míry by měly být, přinejmenším, vyrovnány.
Těžko se však člověk může naučit smát… Smích není dovednost. Smích je známkou kvalit člověka a změnit kvality člověka je,
jak známo, téměř nemožné. Často dostávám otázku, jestli jsem na jevišti zažila záchvat smíchu. Samozřejmě.
Troufám si tvrdit, že ho aspoň jednou zažije každý herec. Osvědčeně se tak stává, že si například vymyslíš na partnera „fór“,
kterým ho zaručeně “odbouráš“, ale většinou se k tomu nedostaneš, protože představa, co to s ním udělá, tě těsně před finišem doběhne.
Pokud jde o můj, tedy individuální, smích, není možné určit, který umělecký obor je nejvhodnější k tomu,
aby ho vyvolal. Na první pohled by se dalo říct, že to bude asi bláznivá komedie, ale není to pravda.
Někdy se člověk spíš válí smíchy při sledování zcela vážně myšleného díla, nebo při rozpravě o problémech naší ekonomiky.
Bude to asi tím, a komikové to dobře vědí, že k smíchu není potřebná pouze kvalita toho, co se v různých žánrech
umění ke smíchu předkládá. Ten pohyb bránice potřebuje racionální impuls. Smích je intelektuální činnost. Smějeme se,
když postřehneme frapantní rozpor mezi tím, co víme a co vidíme. Nebo mezi tím, co předpokládáme a co se stane.
Lidé, kteří nic nevědí a nic nepředpokládají, se málo smějí. Anebo jenom těm nejjednodušším rozporům – když zakopne někdo,
od koho se očekává, že půjde rovně…
Ukázka z knihy Jiřina Jirásková - Hvězdou z vlastní vůle